As a Sleeper
Mohla bych toho zmínit milion. V hlavě se mi honí třeba vzpomínka na to, jak jsem vařila halušky a protože jsem je nedala do vroucí vody, tak se spojily v neidentifikovatelnou a hlavně nepoživatelnou směs. A vzpomněla jsem si proto, protože dneska jsem poprvé vyvařila vodu v bramborech. Brambory se sice uvařily, ale voda se solí "opražily" kastrol. To máte tak, když "na minutku" odskočíte k počítači.
Co dál? Byla jsem opět v knihovně a půjčila si několik knih k povinné četbě do angličtiny (vězte, že o takových knihách jste ještě neslyšeli) a taky do španělštiny. Což mi připomíná včerejší první hodinu španělské literatury. Chudák profesor (rodilý mluvčí) se poté, co jsme na něj prvních pět minut jen zírali, musel zeptat, jestli vůbec mluvíme španělsky. A pak nám vysvětlil, že zkouška bude ústní a očekává se plynulá řeč. HaHa!! Rozumět mu jde krásně, neboť mluví tak pomalu, abychom stihli všechno pochytit. Problémem je odpovídání. Když mě konečně napadne CO říct, nejsem schopna to převést do španělštiny. Snad se to vstřebá ... potřebovala bych mluvit mluvit mluvit.
Taky jsem včera málem umřela únavou. Od půl deváté ráno do sedmi večer ve škole. A okna jak v Rockefellerově centru. Naštěstí si na mě angelito udělal čas a místo aby šel s kamarády do hospody, strávil pár hodin se mnou v čajovně.
Vymyslela jsem si Čtecí den. Ve čtvrtek. Bohužel jsem ho prospala. Nechápu. Lehla jsem si na svou novou úžasně velikou postel, rozložila před sebou půjčené knihy a rozmýšlela se mezi 500 stránkovou Artušovou smrtí a Chaucerem in english. Pak jsem usnula a probudila se před chvílí. Dala si kousek pomela, kakao a sleduju čas, abych nepřišla pozdě do školy. Přesně tak!!! Od půl šesté mám español.
Zítra bazén. Napadlo mě to, když jsem objevila plavky, vyzkoušela si je a došla k názoru, že v nich vypadám mnohem lépe než v plesových šatech. Na ples se jde večer. Pamatujete, jak jsem psala o ségřiné šlusce a o tom, jak se mamka dušovala, že mi na plesovou sezonu koupí úžasné šaty? Tůdle! Nic nebude. Takže se zase narvu do svých vínových, přihodím k nim neladící béžové střevíčky a budu se totálně NEcítit ve své kůži. Měla jsem si na podzim koupit sárí. To jsem ještě měla peníze.
Zjišťuju, že má vůle není tak silná, jak jsem si myslela.
