A je to!
Nejspíš mě brzy klepne pepka. Udivuje mě, že se ještě nehroutím, když vezmu v potaz, že má bakalářka má 26 stran, ke státnicím mám vypracováno stále jen 28 otázek ze 70 a nemám koupené silonky na páteční vystoupení. Hlavně že jsem včera vymyslela a zrealizovala svůj nový systém v knihovničce ...
Stěhování proběhlo hladce. Ve čtyři deset jsme začali nakládat na Dubině, pak se přesunuli ke Konzervatoři a před šestou vytahali (mamka, Davi a já) všechny bedny a pytle do našeho nového bytečku (asi sedm minut pěšky od ex-bydliště). Kolem desáté bylo (téměř) všechno na svém místě. A dali jsme si oslavnou vodárnu (Romantičko, jahodovou). Ještě musíme vyhodit milion sto padesát tisíc krabic a BUDE TO.
Během Muzejní noci jsme toho moc nestihli. Podařilo se nám dostat na starou radnici, na její věžičku. Dát si cukrovou vatu a shlédnout asi 40 minut divadelního představení na Konzervatoři. Bylo to tak nudné a neprofesionální, že jsme raději odešli domů na Dolce vita (Fellini), u kterého by člověk taky radši umřel. Nudnější už je snad jen Griffith (zda-li byste zvládli Zrození národa? My ne!) a Tarkovskij (nechápu, jak se někdo může rozplývat nad Stalkerem). Ale jinak je Fellini moc zajímavý, třeba taková Silnice nebo Cabiriiny noci by se vám určitě líbily.
Pan profesor Martin Hilský mi věnoval svůj podpis do výtisku Sonetů. Je to skvělý a poutavý řečník, kterého bych mohla poslouchat hodiny a hodiny. Povídal opravdu dlouho a opět jsem díky němu nabyla dojmu, že mé studium má nějaký význam. Kéž bych jen byla více důslednější a vzala si z jeho mravenčí práce příklad! To bych možná už měla bp odevzdanou a odstátnivoání z angličtiny. Možná ... kéž by ... ach jo! (nejspíš jsem se narodila na planetě Lenost a své mládí prožívám na prstenci zvaném Prokrastinace)
Jestli dneska zpracuju syntax a lexu, poklepu si na rameno. Kdybych dokončila kapitolu Symbolism, vzdychala bych blahem. A pokud by se mi podařilo sepsat Characters, Themes a Conclusion, umřu na vyčerpání té části mozku, které to stále ještě myslí.
