A co teď?
Co jsem s Davim, změnilo se tolik věcí, že bych je na prstech jedné ruky nespočítala.
Možná to bude tím, že jsme od sebe 6 let a já se tak nějak snažím přizpůsobit jeho vidění světa. Jinými slovy: dospět. Objevilo se kolem mě pár věcí, které pro mě byly ještě do nedávna nepodstatné. Jako třeba hledání bytu. Davi by se rád přestěhoval do Ovy, a tak shání podnájem. Což mě přinutilo zamyslet se nad SVOU budoucností. Kde chci bydlet, jak si vydělám na nájem, kdy se chci přestěhovat. A prostě ... co teď?
Peťula to shrnula dobře. Základka a střední byly dva ucelené bloky, o jejichž zdárné ukončení jsme se (víceméně) všichni snažili a věděli jsme, že tak ukončíme nějakou ohraničenou etapu (asi jako první čtyři díly Harryho Pottera). Teď přišla vysoká. Měla jsem jasné představy o 3+2, státnicích, následném hledání práce, bytu, založení rodiny, atd. Jenže, situace je úplně jiná. (pátý díl Harry Pottera už taky nebyl "klasicky" pojatý a končil úplně jinak než předcházející 4 díly) Mé představy se už za ty dva roky tisíckrát změnily a určitě se budou měnit dál. Pořád špekuluju nad tím, jak naložit se svým životem. Co studovat (jestli ne/upustit od češtiny, kterou beru jako plán B, kdyby mi nevyšla kariéra překladatelky), jak dlouho ještě studovat a jestli vůbec studovat (už mě to vážně nebaví, ale na druhou stranu by mé ego nepřežilo fakt, že je Davi mnohem vzdělanější. Takže jestli on skončí na docentovi, musím být aspoň PhD - což znamená XY let dalšího vzdělávání).
Už třetí týden si vybírám povolené absence na cvikách. Nic nestíhám, nic se mi nechce a pojem bakalářka odhazuju hluboko do svého podvědomí.
Mám takový dojem, že existenční krize je stále aktuální. A věřte nebo ne, nejraději bych odjela do Indie učit angličtinu, promenovat se po městě v sárí a učit se tancovat a vařit á la Indie. (mamka by to nejspíš nazvala útěk před zodpovědností)
Kdybych mohla jednu věc ve svém životě udělat jinak, přihlásila bych se jen na jednooborovou angličtinu a hned v druháku odjela na erasmus do Skotska. Jenže takovéhle druhé šance nám život nenabízí, a proto tvrdnu v Ově a stěžuju si na svou lenost, neschopnost a špatná rozhodnutí.
