Lásky trable (aneb Difficile est tacere, cum doleas - Těžko člověk mlčí, když cítí bolest. /Cicero/) - verše sepsány na počátku roku 2008
Sama bloudíce v tužbách svých
cítím strach
zabíjí mě prudkost citů mých
srdce bije na poplach
Rodí se chtíč po poznání
já Musím znát
obavy mé plodí zklamání
chci, přec nesmím se ptát
Svých snů se vzdát
zahalit se tmou
to nechtěj si přát
neb zničíš duši mou
Jako princezna zakletá
v básníka podobu
zdám se být prokletá
slova, beru si do hrobu
Kajícnice
Jako kajícnice ruce spínám
v tichém Odpusť mi
s otázkou v očích k nebi se dívám
jsem ještě já, ty, jsme my?
Kolena do hlíny se boří
hřbitovní zeď sténá
mé srdce steskem hoří
vyrytá v něm dvě jména
Jsem dívka pobledlá
s nadějí vepsanou do tváře
našla jsem svého Anděla
však nyní kropím si polštáře
Předloňské listí už odnesl vítr
vzpomínky ale zůstaly
co bylo tehdy, už teď není
přesto mě bát se nechaly
Odpusť mi má slova žárlivá
však vše je jen vinna má
poznání mě ubíjí za živa
chtěla jsem, a tak jsem poznala
Já věřím v sílu svých pout
v tvá slova slibující
tak nenech mě utonout
v řece pro věřící
Výkřik
V poutech paranoi
za stíny se honím
cítím bolest tvoji
a zároveň se tě bojím
Na vaši minulost
nemám právo
i když vím dost
chci víc než je zdrávo
Proč stále se ptám
když vše už je passé
co z toho mám?
jen chmury vrací se zase
V myšlenkách zmatena
v hlubinách tápám
srdce dí Je vinna
a já po dechu lapám
Přestala jsem rozumět sobě
v očích plno otázek
v téhle podivné době
hledám souvislostí provázek
Potřebuji pochopení
pohlazení po duši
nikdo při mně ale není
nikdo vůbec netuší ...
