Můj historicky první weblogový zápisek.
29.09.2004 17:29 - *Myself
Od zrození do dneška...
Dovolte, abych vám v krátkosti převyprávěla životopisný příběh, no není to ani tak příběh, jako spíše charakteristika mladé dívky - slečny Kejsy.
Byla nebyla jedna malá porodnice, které stála na místě zvaném Ostrava - Zábřeh. Jednoho slunečného dne navečer, se tam 20 minut po osmé hodině, roku 1989 narodila mrňavá holčička. Dostala jméno, které se objevuje na posledním listě kalendáře. Den, který oslavuje její jmeniny je shodný s číslem měsíce. Holčička rostla jako z vody, naučila se chodit, mluvit, jíst, psát, číst a mnoho dalších věcí. čas plynul jako přesýpací hodiny až se překlenul do jednadvacátého století. Dnes, v roce 2004, je z ní potrhlá patnáctiletá holčina, jež si nechá říkat Mona. Poznat ji v davu lidí není vůbec složité. Kolem obličeje se jí vlní kaštanové kudrnaté kadeře, oči mají barvu průzračné mořské hladiny s mechovým nádechem a jsou jemně postříbřené. Koutky úst se jí neustále zvedají nahoru v nespoutaném smíchu. Je citlivá, přátelská, soucitná a málokdy odmítne někomu pomoci. Žije přítomností, minulost si nechává jen ve vzpomínkách a sní o sladké budoucnosti. Jejím životním údělem je pomáhat druhým, učit je citu, milovat se a smát se. Každý úspěch po sobě zanechá v jejím srdci ohnivou stopu. Miluje zurčící potoky, svit Luny, šťastná překvapení, nekonečná dobrodružství a vše nadpřirozené. Děsí ji však závist, krutost, zloba, pomluvy a přetvářka. Snaží se je svou otevřenou upřímností a nezištným smíchem vyhnat ze svého okolí. Touží po svobodě - jak těla, tak ducha. Někdy se ale zdá být nepřístupná. Proč? Chrání se před zlými ranami, teprve když nebezpečí pomine, odhodí svou masku nedůvěry a otevře všem své srdce. Její skryté Já je zahaleno závojem tajemství. Tajné sny a touhy se od ní nikdy nedozvíte.