Holka s hlavou v oblacích dokáže vyplodit tuny klišoidních básniček, které i přes svou sladkost a lepidlovitost mají hodnotu. Citovou.
Tuhle jsem už nestihla předat. Někdy z počátku srpna 2009
Démanty noci zastřely svým pláštěm nebe.
A pod tou tajemnou oblohou já tiše říkám Chci jenom Tebe.
Neb hvězdy zářící zpečetí má slova.
Která navzdory tobě budu opakovat zas a znova.
...
Občas jsem Julií
šťastnou a naivní
Občas jsem dryádou
něžnou a poddajnou
Občas jsem Helenou
krásnou a nevinnou
Občas jsem Venuší
co tvou touhu vytuší
Taky Lilith je v mé těle
prvním hříchem doutná směle
Já jsem dívka mnoha tváří
jejíž úsměv jen pro tě září
Jsem markytánkou žádoucí
jen po tvém těle prahnoucí
Jsme ta, co by tvé srdce navždy chtěla
Jsem ta, co oddána je ti zcela
...
Kapesník
s tvou vůní
schovám si do kapsy
a budu se procházet
po městě
s myšlenkou
že tě mám
stále
u sebe
Miluju (20.8.2007)
Miluju tvá ústa,
která sladký úsměv tvoří.
Miluju tvé oči,
které touhou hoří.
Miluju tvé srdce,
stejně tak tvou duši.
Miluju tvé nálady, zájmy a vlasy,
které ti moc sluší.
Miluju anděla, co spadl
na zem z nebe.
Miluju rytíře, kejklíře,
miluju tebe.
Snad (21.12.2007)
Snad uvěřím v lásky kouzlo
Snad přijmu to, co z nebe sklouzlo
Snad vyhneme se hádkám a malým přím
Snad nezapomeneš, že´s byl, jsi a budeš pro mě vším.
Snad připustím, že princeznou jsem tvou
Snad nezničí nic, tu lásku nás dvou
Snad půjdu ve stopách Erota
Snad touha tě ke mně připoutá
Snad podlehneš jako vyprahlá poušť dešti
Snad budeš sálat jako kousek kovu v kleštích
Snad ucítíš žár mého těla
Já oddána jsem ti zcela.
Snad budu jen tvou do konce světa
Miluju tě, toť poslední má věta.
V objetí
Tvé klubíčko
o hruď opřené
oči zavřené
lehce přede
Srdce, jež přetéká
neb někomu patří
pod křídly ochranými
ve stínu tvé něhy
se chvěje
Hřejivé doteky
tvé dlaně otcovské
polibky do vlasů
a rty od milence
Chráníš mě
v náručí svíráš
pečuješ
s láskou do očí se díváš
Vydána napospas
tvé touze a vůli
hlaď mě
a objímej
nech snít mě chvíli
Tříměsíční výročí
Někdy úsměv více poví
co lidské srdce neutají
než-li psát romantické básně
by řekly, jak s tebou je mi krásně
Jeden pohled na tebe
a věděla jsme hned
že poletíme do nebe
a náš bude svět
Pravdu jsem měla
v ten lednový den
a moc jsme chtěla
by nebyl to jen sen
A právě díky tobě
zázraky se dějou
my patříme k sobě
a já chci být jen s tebou
Dlouhááááá :o)(3-5.srpna 2007)
As v lednu to bylo, když zima šířila se krajem
Já poznala anděla a svět byl náhle rájem
A zatímco roztávaly poslední sněhy
Mé srdce se otvíralo pod neutuchajícím návalem něhy
Míjely dny, míjely týdny
Byla jsem šťastná jako nikdy jindy.
Odkvetlo jaro, s létem si podalo ruce
Už věděla jsem, co máš rád a znala tě čím dál více
Chvíle strávené s tebou jako voda tekly
Chvíle bez tebe neskutečně se vlekly
Teď blíží se podzimní čas
A já bojím se mraků a blátivých dnů
Však věřím i v období babích krás
Ve splnění tužeb a nejtajnějších snů
Víš, když vpíjím se do tvých očí plných odlesků ze života
Tak vidím věčnost a lásku, klenoucí se přes pojem samota
Nechť my dva jsme stále spolu
Má duše s tou tvou ať splyne
Neb ta má bez tebe jen živoří a hyne
Milovat je pro mě věčné,
trvalé a nekonečné
Ty a já, ve všech kulturách znamená cit
Ty a já, to je důvod proč žít
Ty a já, tak pojďme společně snít
Vždyť co jiného než lásku chtějí všechny bytosti mít?
"Carpe diem" zní přísloví z latiny
A to jsi Ty, ten nadšený a pro mě jediný.
V dubnu, když jsem mu odpustila
Oči láskou zaslepené
na tebe se dívaly
věřily ti, však tys je zklamal
Druzí tě s ní viděli
ruku v ruce, ani úsměv nechyběl
jak mohl jsi ji políbit
když můj obraz ani nezmizel?!
Mé srdce krvácelo
dech se zastavil
čekala jsem, že padnu mrtvá steskem k zemi
však jen bolest přišla
Pochopila jsem
co je to útěk na druhý břeh
Jistě, ty mi za to nestojíš
ale to mé srdce netuší
Chtěla bych si umět vyrvat tu zrádnou věc z těla
jenže má touha po lásce je nezničitelná
proto ti odpouštím
hřeším tím proti sobě a chybuji
Možná mě jednou opustíš
zničíš popraskaný most do země pohádek
zničíš mou naivní víru
ale já i přesto chci doufat v nemožné
Přestože odpouštím
vidím vás dva před sebou
a slzy kanou z tváří rychleji než déšť
moc to bolí
Proč?
Proč nedokážeš říct mi proč?
A na závěr dvě básničky, které mi napsal Jirka. Jako omluva za to, že jsem mu vyčítala jeho neromantickou povahu. Mýlila jsem se. (má tam pár chyb, které kvůli autentičnosti a autorskému právu neopravuju :o)
Stolen heart
When I first met you
you was smiling sun
I was smiling at you too
and that way it begun
You stole my heart
in the middle of the beat
only you on the Earth
could make my body heat
When I am alone
iťs only part of me
heart icy stone
one wish
with you
to be
Shooting star
Once I looked on the sky
in the middle of the winter night
and suddenly ... oh my
shooting star hit my sight
Her light began to grow
and take my breath away
that give me to know
begining of the newerending day
That star reborn in you my dear
you now give the light to my days
becose of this I will be allways near
with you together
on our lives ways
