slečna Kejsy

Možná je to jen mé "období útěků", což bych nerada. Možná je to ta pravá a skutečná cesta, kterou jsem si ještě před narozením naplánovala. Před čím vlastně utíkám? Před vším tím, s čím vnitřně nesouhlasím (protože navenek se musím přizpůsobit). Svého života se nebojím. Je takový, jakým ho činím, jaký ho chci mít. Jen ty vnější vlivy ... to ty mě nutí utíkat. A já už nechci utíkat do literatury, do své fantasie, do hlavy plné veršů,...

Rozvažovat neznamená dumat, trápit se, ba ani meditovat. Znamená to cítit hluboký údiv. Je třeba věřit, že se může stát cokoliv. Vydělávat na živobytí a mít nějaký svůj život, to není totéž. Živobytí a život, který za něco stojí, to není totéž. Žít dobře a žít tak nějak, taky není totéž. Co mě zajímá, je smysl drobností v životě - den po dni, hodinu po hodině, když dělám všechno to, co dělám. Nezáleží na tom, co...

Napsala jsem dlouhý článek plný ostrých útoků, rozhořčení a nepochopení. Pak jsem ho smazala, protože jsem si vzpomněla, že jsem flegmatický optimista, a takové věci by mě vůbec neměly rozrušovat. Je to jenom škola. A to, že jsem se už kdysi dávno rozhodla nepodvádět v předmětech, kterým se hodlám naučit, ještě neznamená, že se tak rozhodli i ostatní. Musím přiznat, že mě někdy posedne touha učinit jejich falešným hrám za dost a poslat je k...

Každý den přináší nové poznatky. A já nestačím žasnout, jak se rozšiřuje můj svět. Sice pořád nerozumím politice a svíčkovou jsem ještě nevařila, ale připadám si den ode dne starší a starší. Což je možná důsledek uvědomění si, že mi brzo začne táhnout na třicet. Připustit si tuhle skutečnost mě stálo nemálo sil. Ať si kdo chce, co chce říká, třicítka je děsivé slovo. Nejen proto, že kolem třiceti už začínají tikat biologické...

Pociťuji silně xenofobní sklony smíšené s hysterickým smíchem. Že nic není tak, jak bych to chtěla, mi už připadá jako samozřejmost. Na co se rozčilovat, že? Jestli žijeme jen jednou, tak si přece nebudu zbytečně "vytvářet" nové vrásky. Už tak jich mám dost. Minimálně dvě na čele.  Blíží se deadliny. Svůj hysterický smích přestávám mít pod kontrolou. Občas se prostě objeví a já se nedokážu přestat smát. A nemám ráda lidi. Abych byla...