slečna Kejsy

Kdy se stírají hranice mezi paranoiou a lží? Když informace nesedí, zcela logicky usoudím, že jde o lež ... Na druhou stran vím, že jsem nadprůměrně paranoidní ... Můžu se mýlit a nařknout, což by bylo velmi nemilé ... Můžu věřit a ublížit si ... (proud velmi sprostých slov) Možná bych vážně měla zauvažovat o návštěvě psychologa ... Taky jste si všimli,...

Jméno autorky mi neříkalo vůbe nic až do doby, kdy jsem byla "donucena" koupit si nějakou knihu v Knižním Klubu. Prolistovala jsem katalog a narazila na Rok kohouta. Zaujal mě název, protože přece jen něco málo o astrologii vím. Koukla jsme na obsah a hmmm .. proč ne, reálné příběhy mám ráda. Rok kohouta není klasickým románem, ve kterém byste našli úvod,...

... nemluvit. Zdá se to být trochu divné přání, uvážíte-li minulý článek, ale je tomu skutečně tak. Jsem strašlivě upovídaná. Nikdy mi to nepřišlo, ale poslední dobou se mi zdá, že mluvím až příliš a o věcech, o kterých bych neměla. Těmi věcmi myslím: náš vztah. Opravdu nemám žádný problém....

... přiznávám, že jsem se opět přesvědčila o tom, že alkohol rozvazuje jazyk a donutí člověka říkat věci, které by si rád nechal pro sebe (či spíše by se o ně rád podělil, ale jaksi nemá odvahu). Díky v mou naivní víru! Věřím totiž, že když řeknu "nech si to pro sebe", dotyčný slib neporuší. Jinak bych totiž byla .. ne přímo v...

I´ve already seen Ballet Shoes, a tender film from thirties. Three orphans, three dreams, a lot of troubles.  It made me think about fulfilling of dreams, about heart-things, about the truth hiding in the deepnes of my soul. Why it has to be so hard to admit the obvious one? Do I really know it? Is that true ... the life which I live?