Archiv blogu: 2/2011
Opět filmově a trochu ze života
Poslední dobou vůbec nečtu. Naposledy jsem přelouskala The Secret Garden, kterážto mě opravdu nadchla, ale od té doby ani řádku. Kdybych totiž četla, nevěnovala bych se bakalářce a nestihla bych ji odevzdat včas. A proto radši nedělám nic. Nepíšu bp, ani nečtu. Nicméně pondělí mi Eveli vyhradila pro bp time, takže bych ho tak měla využít. Jakmile přežiju/prožiju školu a vyřídím vše potřebné, pustím se opět do života Virginie Woolfové. A musím...
Den by mohl být dokonalý ...
Sice jsem ráno trochu nestíhala, ale nakonec se mi podařilo sepsat krátkou anglickou esej na téma Jak televize ovlivňuje náš život a poslat ji v 7:54, šest minut před deadlinem. Škola byla fajn. Pořádně jsme se nasmály nad diskuzí na téma trest smrti. Vím, že to vůbec není vtipná záležitost, ale naše skupina (především slečny, které diskuzi připravily) je prostě morbidní. Nejlepší zpráva dne se týkala bp. Chtěla jsem dnes odevzdat první kapitolu,...
Nežrat a cvičit!
Minulý týden jsem byla na krevních testech (v rámci pravidelné prohlídky) a dnes jsem se dozvěděla výsledky. Už si nikdy nedám ani kousek čokolády. A pořádně se nenajím. A budu se muset začít hýbat nebo umřu. To sice sestřička neřekla, ale když si to budu říkat já, tak se třeba hýbat začnu - ona vidina smrti není zrovna to, co by se mi právě teď zamlouvalo. Poslala jsem tedy peníze do TEPu, což je program naší univerzity, která dotuje určitě...
Ďábelský úsměv
Takže teď jsem Mona drsná, která se ke všemu staví s odhodláním udělat to po svém, protože nakonec se vždycky ukáže, že pravdu jsem měla já. Prostě to tak je. Nevyvratitelný fakt. Hold zkušenosti a mamčina výchova na tom mají podíl. Sice jsem si myslela, že mi ta její slova a rady a výkřiky do prázdna prolezou druhým uchem ven, ale zjišťuju, že mi v hlavě všechno zůstalo a že jsem opravdu k něčemu! Trochu nad touto novou zkušeností žasnu. A o to...
Hodná holka 2
Vykonala jsem další dobrý skutek. Pán se přišel zeptat, jak se dostane k Českému rozhlasu a já mu našla mapu a vysvětlila cestu. A víte vy, co mi řekl? Že jsem moc hodná. Můj Drahý mi říká, že jsem milá, sladká a roztomilá. A přestože má celý den volno, nezvedl svůj zadek a neušel dvanáctiminutovou cestu ke mně do bookshopu, aby mi dal aspoň pusu, když je tady dnes taková nuda. No nevadí. Mám tady (respektive měla jsem) čokoládové Polomáčené, a...
