Archiv blogu: 1/2009
Jak zefektivnit jednolitý článek
Zvyknout si na vysokoškolský život mi nečiní (nečinilo/nebude činit) žádný problém. Překvapuje mě totiž, jak rychle jsem si dokázala odvyknout. Pravidelný rytmus, brzké vstávání, (ne)učení, pizza místo oběda, VYSVĚDČENÍ! Přesně tak, vysvědčení. Téměř mě dojalo, když dneska ségra přinesla kus papíru, hodila ho na stůl a ptala se po odměně....
Dancing in the moonlight
Když jsem začala psát blog, vůbec jsem neuvažala nad tím, kdo všechno ho čte. Ale moc dobře jsem věděla, kdo ho NEčte. A proto jsem si taky byla jistá, co všechno můžu napsat a co raději vynechat. Dnes už si svými čtenáři tak jistá nejsem. Přesto budu dál otvírat své nitro světu. Jen už asi ne tak moc. Dneska se mi asi na deset vteřin zastavilo srdce a pak jsem ho cítila až v krku...
Generální úklid
Co všechno muselo ven ... A konečný výsledek :o)
Překvapující
Narozdíl od minulého týdne, kdy jsem propadla apatii, to v těchto dnech vypadá, že si prázdniny docela užiju. Jak už jsem psala /je docela pravděpodobné, že jsem to psala na facebooku/, byla jsme v kině. Let na Měsíc, 3D film. Dostali jsme modročervené brýle, které jsem se pokoušela nasadit na ty mé dioptrické, protože bez nich bych všechno viděla tak nějak rozmazaně. Jedna dioptrie se...
Nedělní
Za půl hodiny mám být u Pavla. Jdeme na jakýsi 3D film do Cinestaru. Už teď mi je jasné, že přijdu pozdě. Ale on určitě počká a s úsměvem mě přivítá. Není nad přátele :o) Jediný človík, který mě opravdu chápe, je Kačka. S Kačí se scházím moc ráda. Protože většinou přijedu pozdě, ale během mého zpoždění mi přijde smska, že se...